Mungia
Do odpoledne jsme nalezli zbytek morálky, kterou jsme odpoledne nechali na kopci při horské prémii. Jel se silniční závod, který byl pro tříkolkáře poslední etapou. Na některé kolaře čekal ještě velodrom ve Faduře.
Velmi příjemné bylo, že start byl posunut na pozdější hodinu. I tak jsme startovali za teploty 37°C. Závod byl kupodivu velmi rychlý, asi proto, že každý už cítil konec námahy. Všichni jsme s vypětím všech sil dojeli a čekali na vyhlášení.
Pořadatelé opět nezklamali, neboť vyhlásili pouze některé kategorie a na ty naše se opět nedostalo. Jsme z toho trochu rozpačití, maňána je sice hezké slůvko, ale všeho moc přece jenom škodí.
Vidíme, že vyjímečně rozpačitý je i náš kamarád Txema, který jinak vždy vše bravurdně zvládá - je totiž prezidentem celého závodu. Letos se obklopil novými lidmi a rozhodčí prostě nějak nezvládají.
Další den ve Faduře se přece jenom vše rozseklo a my jsme si mohli dojít pro chybějící poháry za jednotlivé etapy. Letos jich nebylo tolik, kolik jsme vozili v předchozích letech a jejich počet stačil na celkové 2. místo v umístění družstev.
S radostí a taky trochu se závistí jsme blahopřáli Michalovi Starkovi, který vybojoval červený trikot vítězného jezdce v kategorii LC3.
Náhledy fotografií ze složky 8 days of paracycling in the Basque country 08