Ohlédnutí za létem
Okolo Zarautze.
Na konci června jsme se vydali na další závody do španělského Baskicka. Je pravda, že letošní účast zahraničních závodníků patrně ovlivnila tolik skloňovaná krize, ale závody byly opět velmi kvalitně zajištěny a vedly krásnou, leč náročnou krajinou okolo Atlantiku. Smůla z dubnových etapáků nás už opustila, takže se nikdo neztratil a všichni zdárně závod dokončili a to dokonce na medailových pozicích. Třešničkou na dortu byla pozvánka na slavnostní otevření bezbariérových pláží, kde jsme byli jako čestní hosté. Víte, že v oblasti Baskicka je už v provozu okolo 150 pláží, na které se bez problému dostane jakýkoliv vozíčkář až do vody a zase zpět? Na každé pláži jsou za tímto účelem zaměstnané tři sympatické pracovnice a pro invalidního člověka jde o bezplatnou službu. Vše je hrazeno z fondů EU.
P.S. Smůla nás vlastně tak zcela neopustila, neboť se nám podařilo utopit foťák a jsme tedy bez fotodokumentace.
EP v Lounech
Ze Španělska jsme se řítili s našimi zahraničními kamarády v patách rovnou do Loun na velmi zajímavý projekt v rámci závodů EP, které tady již tradičně pořádají pod vedením šikovného pana Šabaty. Tento rok se jednalo o bodovaný závod nejen pro hendbajkery, ale také pro tricykly. Po malém počátečním váhání se sjela skvělá tricyklistická konkurence a užili jsme si nejen závodního adrenalinu, ale také příjemného společenského večera na náměstí v Lounech.... tančit opravdu mohou kolečka i berle, no jen jsem zírala ( ....a hranici vašeho tréninkového nasazení posunula zase o něco dál.....)
Pak nastal týden aktivního tříkolkářského odpočinku před odjezdem na Slovensko ( Vrátna Dolina) na další bodované závody EP. No já vlastně ani nevím, jestli to byl tak úplně odpočinek.... běhěm 5 dnů jsme navštívili Drážďany, Teplice, Český Krumlov, Lipno, Brno ( snad jsem na něco nezapomněla...) a také velmi trénovali v okolí Blatné, kde jsme měli základnu. P.S. Tratě tady prý jsou super... a nás to těší.
EP na Slovensku
Někteří naši kamarádi na Slovensko už nejeli, což jsme zpočátku nechápali, ale přímo na místě pochopili. Vesměs jsme nabyli dojmu, že tricykly jsou na těchto závodech jenom taková " nutnost" a jejich specifiky se příliš nikdo nezaobývá. Škoda, trať krásná, nádherná příroda, ale ty bariéry na každém rohu....a to paradoxně i v komunikaci. To však naši partičku nijak neodradilo od výstupu na vysoké zdejší kopce, kde se strhla bouřka, uvízli jsme v půlce cesty lanovkou...fakt dobrodrůžo!